Zápisník z Karlových Varů 4
aneb co se dělo dál
Den 13 - 21
Začíná třetí a poslední týden mého pobytu v Karlových Varech. Konečně se dostávám k procedurám, kvůli kterým tady vlastně jsem a jsou pro mě, řekněme, zásadní.
Na druhou stranu upouštím od jógy, protože jednak po pěti procedurách denně jsem opravdu zničená a tělo o sobě dává vědět, navíc, řeči jogínky o životě a její sbírka mouder, jsou poněkud únavnou součástí dne. Rady do života pronášené člověkem, který se jimi neřídí, jednoduše nechci poslouchat.
Přemýšlím na odpoledními programy, ale jelikož už jsem to tady všechno odhalila první a druhý týden, na ten třetí toho moc nezbývá.
V pondělí odpočívám po náročném víkendovém programu, ale hned v úterý po procedurách, které se mě úspěšně podařilo popřesouvat do času před obědem, vyrážím na poslední kopec v okolí, který jsem ještě nedobila, na Vítkovu horu. Není na ní sice nic zajímavého (hotel, kemp, žádná pěkná rozhedna), ale na vrcholku hory je pěkný výhled na karlovarské letiště a na Goethovu rozhlednu a na Dianu.
Ve středu se konečně věnuju četbě. Na chvilku jsem odložila Hru o trůny a věnuju se detektivce od Roberta Gaibraitha, protože je to akční, napínavé a dobře se to čte.
Po večeři vycházím posbírat pár drobečků z vycházek městem, které jsem ještě nestihla.
Pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla je krásně nasvícený zapadajícím sluncem. Rybníček u Malého Versaille se leskne v podvečerním slunci a kachny rozverně dovádí na hladině a přetahují se o kousky rohlíku, které jim hází turisti. Hotel k němuž jezírko patří je v rekonstrukci, proto se vydávám na procházu směrem do města. Procházím kolem kolonád, kde je stejně rušno jako odpoledne, chystá se koncert nějaké rockové kapely a lidé se stejným nasazením popíjí minerální prameny.
Čtvrteční procedury se táhnou až do odpoledne. Končím cvičením v bazénu, které mám společně s ruskými ženami. Odpoledne se jenom tak poflakuju po kolonádách.
Páteční odpoledne je o dost zajímavější. Po krátkém odpočinku po náročných masážích, vyrážím na Dianu, ale na kolonádě narážím na soubor mažerek z Polska, a tak chvilku postávám a poslouchám.
Jakmile se setmí, využívám nabídky vyfotit Palace Bristol ✯✯✯✯ v nočním osvětlení s výšky 4. patra našeho hotelu.
Na sobotu jsem si naplánovala velkolepý výšlap podél řeky Ohře. Tak se opět vydávám do Doubí a mířím přes Svatošské skály do Lokte. Procházka je to nádherná. Ve vedrech, co udeřila, je příjemné pohybovat se v okolí vody, navíc plné křiku a povyku od vodáků.
V Lokti se osvěžuju fantastickou zmrzlinou a u toho pozoruju probíhající svatby. Po návratu na hotel vyzvedávám sparing partnera Františka a společně vyrážíme lanovkou na Dianu a zpátky - pěšky dolů z kopce. Večeři stíháme takříkajíc, jen tak tak... Večer se mě ještě podaří vyfotit noční hotel Slovan a hotel Kriváň a mířím na kutě.
V neděli mám dlouho plánovaný výlet do Mariánských Lázní. Docela se těším, ale od rána se všechno kazí. Vyrážím na desátou na vlak. Na nádraží zjišťuju, že nejede. Vracím se za hodinu. Pro jistotu se ujišťuju, že u společnosti provozující vlak platí krajová traťová jízdenka koupená u ČD. Nemám mobil.
Odkázaná výhradně na svůj orientační smysl vysedám o 1,5 hodiny později v Mariánských lázních. Po půlhodině ostré chůze se dostávám do centra - ke kolonádám. Je horko na padnutí a místo oběda se odměňuju ledovou zmrzlinou. A protože mám štěstí - je přesně 13.00 - začíná hrát Zpívající fontána u kolonády. Moc pěkný zážitek. Po představení procházím park. Zdejší prameny jsou opatřeny kohoutky. Ve Varech naprosto něco nevídaného. Závěrem návštěvy Mariánek se cestou na vlak stavuju ještě u dalších 2 pramenů a frčím zpátky.
Pondělí. Loučím se s některými velmi zajímavými lidmi, kteří o mě v době pobytu pečovali. Zejména masérka Zuzka, milovnice jorkšírů, je naprosto báječnou a pozitivní osobou.
A protože mám dlouhé volné odpoledne, vyrážím s Františkem do kopců nad městem, abych se z vyhlídek Camera Obscura a Tři kříže naposled pokochala krásným pohledem do údolí kolem řeky Teplá.
Úterý. Zbývají poslední masáže, vyzvednout zprávu a frrr pro oplatky. Procházím kolonády, užívám si pěkného slunného dne a příjemné společnosti Františka a Jiřiny. Společně navštěvujeme Císařské lázně, kdysi nejluxusnější místo v celých Varech, dnes bohužel v dost dezolátním stavu.
S báječnou a milou Jiřinou prohovoříme celé odpoledne až do pozdních nočních hodin. Velká škoda, že jsme se tu mihly společně jen tak nakrátko, protože by jsme si to spolu náramně užily... Je velké štěstí narazit na člověka s podobným pohledem na svět.
Středa - hurá na dlouhou cestu domů.
Bylo tu krásně. Potkala jsem několik zajímavých lidí, kteří se mě zaryli hluboce do srdce i do paměti a doufám, že i přes vzdálenost mnoha desítek, ne-li stovek kilometrů, zůstaneme i nadále v kontaku. :-)
❦