Zápisník z Karlových Varů 3

Den 7 - Narozeniny

Vstávám brzo ráno. První procedura začíná 6.40 a dneska mě jich čeká celkem 5. Je to maraton. Mohlo by se zdát, že tu nevíme, co s časem, ale opak je pravdou. Vpravit nějakou aktivitu mezi procedury rozházené mezi 8 a 15 hodinou, snídaní - obědem - večeří, je umění hodné mistra.

Snažím se, co to jde, užít si každý den, proceduru, povídání s lidma kolem, nicméně i v Karlových Varech jsou lidi závistiví, nepřejícní a plní negativních emocí, od kterých je lepší držet se dál. Třeba dneska, ač se vyhýbám stresovým a mě rozčilujícím situacím, protože mě to prostě devastuje těžce nabité zdraví, jsem vybuchla. Všude na procedurách je důležitý čas, v podstatě přijít o víc jak 5minut později, nemáte nárok se na proceduru. Výjimkou je pneuakupunktura, kde se stojí fronta - i když je to procedura zabírající vteřiny (v mém případě). Zástup Rusek, sedících i stojících před dveřmi je opravdu velký, přicházím o 10 minut dřív, pro jistotu. Po mě přichází další Rusky, vůbec je nezajímá, že tam nejsou samy a mezi sebou zjišťují, po které jdou. Blíží se můj čas z rozpisu, a protože budu ještě čekat vevnitř v jedné z šesti kabinek, přistupuju blíž. Černovlasá, malá, otylá a zmalovaná Ruska cosi hudruje a je mě v patách.

Vstupuju dovnitř a čekám na kabinku, nachystám se a už mám jít na řadu, ale Ruska mě předbíhá - nahá, v kalhotkách vbíhá dovnitř. Jaképak překvapení, že je ze dveří vystrčena zpátky, abych mohla jít na řadu já a nechat si vpíchnout pár loků CO2 do krku :D

Odpoledne sbalím foťák a jdu projít Mirkem doporučené místa - sochu kočky a Karla IV. za trochu lepšího světla z vyhlídkových teras. Procházím cestičkama za Termálem a mířím do OvoBaru, kde to dnešního odpoledne hodlám roztočit. Vafle s ovocem, zmrzlinou a šlehačkou a k tomu vynikající cappuchino jsou opravdu balzám na duši.

Den 8 - Překvapení u snídaně

Vstávat na ranní bazénové cvičení se mě strašně nechce. Hrabu se z postele, dobelhám se v chladném ránu do suterénu hlavního hotelu a evidentně nejsem jediná, komu se špatně vstávalo - zaspala obsluha bazénu. Jenom co docvičíme, neváhám ani vteřinu, protože plavat se tu nedá a mířím na snídani.

V jídelně mě čeká obrovské překvapení - svítí svíčka, čeká mě dortík, čokoláda, dárky a přání. Mooooc velké překvapení od mých dobrých dvou duší Jitky a Mirka.

Odpoledne je spousta času na výlet. Tentokrát na Doubskou horu (Aberg) a Oboru sv. Linharta. Rozhledna je krásná, zděná stavba a jistě by z ní byl krásný výhled, ale není otevřená.

Obora svatý Linhart s novou lávkou přes obůrku daňků je krásným zážitkem při setkání se zvířaty.

Doubská hora a rozhledna Aberg - 22m vysoká rozhledna v nadmořské výšce 609 m. Rozhledna se nachází na tomto místě už od poloviny 19.století. Původně zde stávala dřevěná věž s vyhlídkovou terasou, ta byla po požáru okolního lesa nahrazena po roce 1862 kamennou vyhlídkovou věží, v roce 1878 byla otevřena rozhledna i s kavárnou, ale už v roce 1904 byla stržena pro špatný technický stav. A tak ji v roce 1905 nahradila dnešní moderní budova od architekta Rudolfa Melichara.

Obora svatý Linhart se rozkládá na 67ha. Nabízí řadu pozorovatelen i jedinělý pohled na zvířata (jelena siku, prase divoké, daňka skvrnitého) a krajinu. 

Den 9 - rozhledna Diana - vyhlídka Jelení skok - Kamzík

Procedury zvládám levou zadní, i když mě po týdnu bolí celé tělo. U paní doktorky měním bazén za jiné procedury, prohodíme pár vtipů a spěchám za návštěvou z Brna.

Od Vřídla míříme na rozhlednu Diana - Motýlí dům - Vyhlídku Karla IV. - Vyhlídku Ecce Homo - Jelení skok a hlavně slavného Kamzíka. Ze všech vyhlídek a z rozhledny je nádherný výhled na celé Vary, a protože je opravdu krásný den a obloha plná buclatých bílých mráčků, fotky jsou excelentní. :-)

U rozhledny je Motýlí dům. Fantastické místo. Trochu dusné a horké, ale motýli tu lítají jeden přes druhého, jsou krásně barevní a rozverní. Občas si sednou na návštěvníka, na zem, nebo na ovoce pro ně nachystané.

Po krátkém občerstvení pokračujeme dál po modré a žluté turistické značce nejprve na nově opravenou vyhlídku Karla IV. a pak zpět na druhou stranu k soše slavného karlovarského Kamzíka.

Rozhledna Diana - 547 m n.m. Věž z roku 1914 postavená na Výšině přátelství. Ještě dříve než samotná rozhledna byla vybudovaná lanová dráha (rok 1909). Je to mohutná stavba čtvercového základu se zkosenými nárožím. Dosahuje celkové výšky 40m. K vyhlídkovému výchozu ve výšce 35m vede přesně 150 schodů. Od roku 1981 je rozhledna kulturní památkou.

Vyhlídka Karla IV. - 514 m n.m. Pseudogotická stavba na Hamerském vrchu z roku 1876 je nejstarší rozhlednou nad Karlovými Vary. Má celkovou výšku 15m a 2 vyhlídkové plošiny, ke kterým vede 80 schodů.

Kamzík - rarita Karlových Varů. Údajně z tohoto místa se měl vrhnout jelen, díky jehož lovu objevil Karel IV. místo vývěru termálních vod. 

Den 10 - Loket

Den plný procedur. Poslední proceduru stíhám o 7 minut dřív a dokonce dostávám tip na farmářské trhy na Tržnici. :-) Dokonce tu Valaši prodávají ponožky. Všechno časově vychází. Brňáci přijíždí, naloďuju se a vyrážíme na Loket.

Loket je krásné město. Historie z něho vyloženě dýchá. Procházím město, vylezu na Černou věž, kde sice vybírají vstupné, ale nic není vidět... a dál procházím městem i hradbami. Za zvuků skupiny Kryštof, která má pod hradem zvukovou zkoušku na večerní koncert, píšu pár pohledů a ochutnávám Radlera z místního rodinného pivovaru. Večeři - pstruha na modro - nestíhám, ale to nevadí. Po celodenním zápřahu se ráda natáhnu na pokoji. 

Děkuju výletníkům z Brna za zpestření posledních dvou dnů a výlet na Loket. ;-) 

Den 11 - Ostrov nad Ohří

Předpověď počasí uvádí na dnešek 24 stupňů, je to sice chladněji, než původní předpověď, ale vypadá to na hezký den.

Ráno cestou na snídani přemítám, že před zítřejším velkým výletem na Klínovec asi dneska neabsolvuju výlet až do Mariánských Lázní, kam jenom cesta vlakem trvá 1,5hodiny, a tak volím raději bližší Ostrov nad Ohří.

V Ostrově se nachází krásně opravený zámek s přilehlým Palácem Princů, klášter piaristů a říčka Bystřice vytváří krásně romantickou atmosféru celého zámeckého parku. Je sobota a tak se zámecký park a okolí hemží davy svatebčanů. Nasedám na první autobus, a zase se vracím do Varů, kde mě čeká sladký oběd.

Den 12 - Božídarské rašeliniště, rozhledna Klínovec

Fantastický den. Jeden z nejlepších, co jsem tu mohla zažít. 

Vždycky mě potěší, když přijede návštěva a dneska jsem se velice těšila na setkání přesně po roce a k tomu plánovala velký výlet. A všechno vyšlo!!!! Přijely všechny tři věrné duše... z islandské výpravy. Počasí na nás sice ze začátku zkoušelo déšť a podobně, ale nakonec bylo krásně, sluníčko a jasno.

Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště má velice pěkně vybudovanou naučnou stezku s povalovým chodníkem, dlouhou cca 3km. Turista tak může spatřit rašeliník, suchopýry, vřesoviště, porosty brusinek střídající keříky borůvek, zakrslých bříz i klečí. Vzhledem k turistickému ruchu, který na chodníku panoval, nebylo možné vidět žádnou chráněnou zvířenu - tetřívka obecného, tetřeva hlušce apod. Ale alespoň jsme viděly miniaturní varianty ještěrek... jestli to byla chráněná ještěrka živorodá jsme nezkoumaly, ale můžeme si myslet, že ano. :-)

Odpočinuly jsme si při obědě a pak vyrazily na KLÍNOVEC!!! 
Paradoxně dominantou celého kopce je spíš vysílač, než samotná rozhledna. Ruiny budov v těsné blízkosti rozhledny taky nebudí zrovna exluzivní dojem, zejména na fotkách, ale výhled byl moc pěkný. 

Byl to krásný a plně využitý volný den.  Díky, ženy, že jste na otočku vážily dlouhou a náročnou cestu. Moc jsem si návštěvu a výletní den užila. ☀